Přístupové cesty při operaci rakoviny tlustého střeva

Léčba rakoviny tlustého střeva (kolorektálního karcinomu) vyžaduje chirurgické odstranění nádoru. Ten lze odstranit v současnosti třemi přístupovými cestami.

1. Otevřeně (klasicky) - tzv. laparotomií

Tato metoda spočívá  v tom, že se různými typy řezů, dle předpokládané lokalizace nádoru na střevě či konečníků, otevírá přední stěna břišní ve všech vrstvách.

Jedná se o řezy spíše rozsáhlejší a to v závislosti na typu plánované operace a na konstituci pacienta. Velký význam hraje BMI (body mass index vyjadřuje stupeň obezity pacienta.) Platí, že čím má pacient vyšší BMI, tím je zpravidla i rozsáhlejší přístupová cesta.

2. Laparoskopicky nebo roboticky asistovaně

Některé laparoskopické či roboticky asistované laparoskopické operace lze uskutečnit jen prostřednictvím několika portů - vstupů různého kalibru od 3 do 12 mm.

Při léčbě rakoviny tlustého střeva je nutné tyto kožní incize doplnit o operační ránu, minilaparotomii. Většinou se provádí až na závěr výkonu. Slouží k vyjmutí odstraněné části střeva či konečníku i s nádorem ven z dutiny břišní.

Velká část operace se provádí pouze prostřednictvím výše zmíněných malých nářezů kůže, skrze něž se zavádějí speciální trokary různého průměru. Tudy projdou kamery zprostředkující obraz z dutiny břišní a pracovní nástroje, kterými se operace provádí.

Porovnání první a druhé operační cesty

Výhodou druhého přístupu je menší rozsah operační rány a tím i menší postižení přední stěny břišní. To působí příznivě zejména v prvních hodinách a dnech po operaci. Oproti klasické otevřené ráně to vede k menší spotřebě léků na tišení bolestí, časnějšímu vstávání z lůžka a dřívější rehabilitaci pacienta.

V následném pooperačním průběhu tj. asi od prvního týdne, jsou již průběhy u obou operačních přístupů většinou identické.

Srovnáme-li tyto dvě základní přístupové cesty z hlediska dlouhodobých onkologických výsledků, pak se prokázalo, že v rukou zkušených chirurgů přináší druhá operační cesta podobné výsledky jako první operační cesta.

Při porovnání obou méně invazivních technik mají roboticky asistované laparoskopické operace výhodu pro operatéra, protože sofistikované kloubové nástroje umožňují přesnou a snadnou manipulaci.

3. Intraluminálně

Tedy přístroji zavedenými přes řitní otvor. Tato poslední možnost přichází do úvahy zejména u časných, většinou slizničních stadií nádoru. Je-li jen malé nebezpečí šíření rakovinných buněk z nádoru do regionálních, spádových lymfatických uzlin.

Provádí se jen místním odstraněním nádoru s dostatečným ochranným lemem sliznice pomocí endoskopického přístroje kolonoskopu zavedeného přes řitní otvor. Důležité je vědět, že tyto výkony neprovádí většinou chirurg, ale internista - gastroenterolog endoskopista bez celkové anestezie.

Po tomto typu výkonu je doporučováno krátké sledování v nemocnici, aby se vyloučila možná komplikace (krvácení z místa po odstraněném nádoru, proděravění střeva…). Nejedná se o výkon ambulantní.

Někdy analýza odebrané tkáně patologem zjistí nedostatečnou radikalitu endoskopického zákroku. Pak je nutné sáhnout k chirurgickému řešení a postiženou část střeva odstranit.

Pokud je nádor lokalizován v konečníku, užití kolonoskopu je problematické. Nádor včasného stadia konečníku je lokálně odstraněn pomocí speciálně upraveného neohebného rektoskopu, tzv. operačního rektoskopu.

Tyto operace provádí chirurg. Ten také může některé nádory lokalizované v blízkosti řitního kanálu pouze místně "vyříznout" přes řitní otvor. Při výkonu je nutná celková anestézie. Pooperační průběh se v zásadě neliší od jiných operací v oblasti řiti a konečníku (např. hemeroidů).

Velkou výhodou přístupové cesty přes řitní otvor je využití přirozeného tělního otvoru a naprosté šetření přední břišní stěny. Pooperační průběh, pokud nedojde ke komplikacím během výkonu, je pro onkologického pacienta velmi příznivý.