Můj profil
Otevřela mi oči, čili jsem vděčná, že jsme se mohly poznat. Ale stačilo jednou, sbohem... :-)
Dobrý den, před pěti lety mi při náhodné a pravidelné gyn kontrole diagnostikovali nádor na vaječníku, pak následovala invazivní operace a chemoterapie. Byla to rakovina 3. stupně, i s metastázemi. Chemoterapie byly silné, myslím, že se jmenovaly platonium či jak, ale snažila jsem se mezi jednotlivými chemoterapiemi hodně jíst, cokoliv. Nejhorší byla pro mne informace chirurga, který přišel po operaci ke mně na pokoj a říkal mi, že je to velmi vážné. Nevadilo mi možná, CO říkal, ale JAK. On se u toho usmíval!!! Chápu zpětně, že i pro ty lékaře je to těžké, sdělovat takového zprávy. Po něm přišel můj příbuzný, též lékař, který mi nemilosrdně sdělil, že je to špantné, a že do pár měsíců zemřu, ať na to připravím své malé děti. A já jsem si tenkrát řekla - No, tak se z toho prostě neposeru, no. A snažila jsem se žít dál, jak to šlo, hodně odpočívat, být pozitivní, hodně jsem jedla (a těch mezipauzách mezi chemoterapiemi, cokoliv, tlačenku, zákusky, sestřičky doporučovaly i pivo plzeň:-). Paruku jsem si nepořídila, ale většina mých spolupacientek ano, protože pracovaly s lidmi (učitelka, účetní atd.). Naprosto nejdůležitějším momentem po prvním šoku bylo pro mě zjištění, že jsem silnější, než jsem si myslela, že je nutné okamžitě změnit způsob života, resp. nahlížení na něj, a přestat se stresovat kvůli pitomostem. Což dělám dodnes, často posedávám, snažím se denně chodit, a věci, co mě dříve rozčilovaly, mě nechávají chladnou. Ačkoliv též pracuju, snažím se ve volných chvílích najít si pár minut na klidný relax s čajem či kávou. Zpívám si a žiju. Škoda, že jsem tohle nevěděla dřív...-)
Historie
- Účet existuje již
- 7 let 10 měsíců
Sponzoři a partneři
